Především bych chtěla říct, že ikdyž byla veškerá mediální pozornost zaměřená jen na pochod a události s ním spojené, nešlo jen o něj. V brněnských klubech, kavárnách a dalších prostorách celý týden probíhaly akce pod hlavičkou Duhové vlny. Byly to besedy, divadelní představení a další akce, které měly nejen pobavit, ale hlavně poukázat na existenci LGBT komunity. Je trochu škoda, že jim bylo věnováno tak málo pozornosti.
Pochod sám, ikdyž byl zkrácen, rozhodně nebyl chudý a černobílý. Chtěla bych poděkovat všem, kteří se pochodu zúčastnili, i přes zděšené zprávy některých médií, že byl pochod zrušen. Bez těchto lidí by rozhodně pochod nebyl takový, jaký byl. Udělali jsme si ho tak veselý, jak veselí jsme sami byli. Také bych chtěla smeknout před těmi pány z řad skinheadů, kteří našli odvahu si přiznat svoji sexuální orientaci a zapojili se do průvodu.
Jistě většina z Vás viděla hlavně nejrůznější záběry na ty, co si říkají ,,odpor" a občas k tomu přidají ještě přívlastek národní… Nebylo to takové drama jak to vypadalo, ale připadá mi zábavné, že se věnovalo tolik pozornosti tomu jak pánové z ,,odporu" bojovali za ,,tradiční rodinu" tím, že ze zadu naběhli do davu, ve kterém byly mimo jiné i děti. Skoro by se dalo říct, že místo toho, aby se průvodem podařilo alespoň trochu poukázat na neviditelnou LGBTIQ komunitu, tak jsme se opět všichni podívali na naše milé české nácky. Jen pro doplnění médií, nešlo o pochod gayů. Tedy ne jen gayů samotných, byl to průvod gayů, leseb, trans genderů,bisexuálů a intersexuálů, ale i rodičů, zástupců všech různých zaměstnání a nakonec také všech, kteří s ideou Duhové vlny souhlasí.
I přeze všechno co jsem teď napsala si myslím, že Duhová vlna byla v podstatě úspěchem. Byla první a tak trochu možná rozpačitá, ale dala přece jen vědět, že žijeme vedle LGBTIQ menšiny. Skupiny lidí, kteří našli odvahu a přišly na náměstí Svobody vyjádřit svoji sexualitu a poukázat na své problémy, zastupují jen část z nich, přesto je to krok směrem k otevření vzájemného dialogu. Teď už alespoň všichni vědí, že nejde jen o nějakou malou skupinu aktivistů někde v Praze, ale že jde hlavně o lidská práva. Práva ne nějaké neznámé vzdálené skupiny, ale třeba vašich sousedů, kolegů, spolužáků nebo známých.
Pro LGBTIQ menšinu je to nabídnutá vzájemná spolupráce, protože je sice důležitý dialog navenek, ale ještě důležitější je dialog uvnitř LGBTIQ menšiny. Možná proto je dobré, že ta první queer parade nebyla v Praze, ale v Brně. Jak měli všichni možnost se přesvědčit, vůbec nezáleží na tom, jak je město velké, popřípadě důležité, ale jak je jeho LGBTIQ komunita schopná navzájem spolupracovat.
Na závěr bych chtěla poděkovat všem pánům (a dámám) z ,,odporu", protože nebýt jejich úsilí, nekonala by se Duhová párty v pěkném prostředí klubu Fléda.