Oblíbeným argumentem bylo zdůrazňování překročení hranice mezi tím, co je sexuální praktikou a zákonným způsobem soužití. V médiích jsme mohli každý den najít narážku na to, že pokud bude povoleno registrované partnerství, mohou o podobné výhody žádat i skupiny zoofilů, incestní páry či muži trvající na polygamii. Když byl tento zákon v roce 2006 schválen, byli lidé, kteří mluvili o konci tradiční rodiny a o úspěchu gay a lesbických lobbistů na úkor majoritní společnosti.
Zajímavé je, že to co lidem na registrovaném partnerství vadilo nejvíce, není ani sexuální orientace partnerů, ale to, že si lesby a gayové dovolili žádat podobná práva, jako mají heterosexuální páry. Ti, kteří považují za hlavní funkci manželství plození nových generací, obhajují nerovné postavení svazků osob stejného pohlaví a to jen proto, že osoby stejného pohlaví se nemohou přírodní cestou reprodukovat. V české společnosti totiž stále převažuje názor, že bezdětnost je sobeckost a anomálie hodná odsouzení, často i ostouzení.
Česká společnost jak se zdá není úplně schopna akceptovat rodiny, které již ze své biologické podstaty budou bezdětné, tedy pokud zákon o registrovaném partnerství ve svých úpravách nepřipustí možnost adopce. Z debaty na téma registrované partnerství se zcela vytratila idea manželství jako partnerství jedinců, kteří o sebe budou pečovat, sdílet své radosti i svá trápení a kteří k sobě mají i jisté majetkové závazky. Takovéto partnerství je možné mezi osobami stejného pohlaví, stejně jako mezi osobami pohlaví různého.
Dnes je již registrované partnerství fenoménem, nad kterým se podivuje spíše jen menšina. Zákon o registrovaném partnerství má mnoho nedostatků a zatím dává registrovaným partnerům jen povinnosti, práva spojená se zákonnou funkcí svazku dvou lidí nejsou dořešena, a proto je téměř s podivem, že registrovaných svazků je již 487 a samozřejmě přišly i první rozchody. Počet zaniklých registrovaných partnerství je mnohem nižší něž je rozvodovost heterosexuálních párů, která činí v současné době 50% z celkového počtu uzavřených manželství (u homosexuálních párů jsou čísla u mužů 0,85% a u žen 3,7% z celkového počtu uzavřených partnerství). Samozřejmě data mohou být zkreslena, protože za rok a půl nejde udělat závěr a generalizovat, nicméně tato data nenapovídají nic ani o menší stabilitě svazků homosexuálních. Je jisté, že existence instituce registrovaného partnerství není tak dlouhá jako existence instituce manželství a možná za několik desítek let bude situace stejná. To prověří až čas, jen musíme dát registrovaným partnerům stejné šance.
Většina obyvatel naší země podporuje registrované partnerství a snad časem podpoří i jeho přerod ve sazek lidí, kteří nemají jen stejné povinnosti jako manželé, ale kteří mají i stejná práva a to i včetně práva na adopci či osvojení dětí. Lidé žijící v registrovaném partnerství tak snad již nebudou muset být jen rodiny bez dětí. Česká rodina je podle některých v krizi, ale tato krize není způsobena uzákoněním registrovaného partnerství, spíše naopak, by si někteří nezodpovědní heterosexuálové mohli vzít příklad z některých mnohdy zodpovědnějších homosexuálů.
Zdroje:http://www.novinky.cz/clanek/131939-za-rok-a-pul-bylo-uzavreno-487-registrovanych-partnerstvi.html
http://www.genderonline.cz/download/Rocnik05_2-3_2004.pdf